Mnoho pracovišť už léta experimentuje s různými typy flexibilních pracovních mechanismů, ale kvůli pandemii potřeba pružnosti rázem stala mnohem naléhavější.
Pandemie zesílila mnohé kampaně zaměřené na flexibilní práci, mezi nimi například pravidelně objevuje i výzva na čtyřdenní pracovní týden.

Tento model v minulosti sloužil jako způsob snižování nezaměstnanosti, například během velké hospodářské krize v 30-tých letech. Francie zavedla před téměř 20 lety snížení pracovní doby na méně než 35 hodin týdně s cílem dosáhnout pro národ lepší rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem.

Myšlenka v posledních letech získává stále větší význam a stává se z ní globální trend. Například Španělsko pracuje na celonárodním přechodu na čtyřdenní nebo 32-hodinový týden na základě návrhu ze začátku prosince 2020 z pera viceprezidenta Pabla Iglesiase.

Evropským lídrem v tomto směru je Nizozemsko, kde je průměrná týdenní pracovní doba (s přihlédnutím na pracovníky na plný i částečný úvazek) kolem 29 hodin, což je podle údajů OECD nejméně ze všech průmyslových zemí.